MOJE PRVOTINA Z WEBU
Pilotní díl 1
Za okny prachem zšedlého vozu šedé nebe ronilo své velké slzy. Právě zemřel člověk.
Detektivovo čelo připomínalo brázdu. To se na něm otiskl život,takže vypadalo jako neustále zamračené.Detektiv seděl za volantem vozu,který svým stářím už do nynějšího světa příliš nezapadal. Byl to starý Volkswagen Brouk. Zato detektiv se ke svému vozu dokonale hodil. Starý baloňák nadouval mohutným hrudníkem. Ocel,která kdysi tvořila jeho svaly,už patřila spíš tak trochu do starého železa. Tvářil se sice uvolněně,ale i trochu ustaraně a nechal se unášet pomalým tempem jízdy Brouka jedoucího po klikaté horské silnici. Déšť pomalu ustával…
>>> Předcházejícího dne se černá mračna rozkládala jako hrozba po celém obzoru. Vyschlá země chtěla pít a připravovala se na déšť.
Klid tichého lesa rušily hlasité kroky vysokého muže;větývky praskaly pod jeho botami. V jeho kroku bylo cosi nervózního. Lesem se teď nesl výstražný hlas sojky. Ze šera stromů se oddělil stín tmavší než všechno okolí a s podivuhodnou rychlostí zamířil k muži. Ten zároveň zrychlil svou chůzi a hledal okolo sebe to,co jej tak rozrušilo,ale stín byl v tu dobu již u něj. Muž otočil hlavu za zvukem a jeho oči se střetly na okamžik s uštvanýma očima stínu stojícího za ním. Pak postřehl krátký a rázný pohyb,ucítil tupou bolest a… jeho oči zhasly. Stín se nad nehybným tělem sklonil,vzal mužovu bradu jemně do dlaní a pohladil ji. Pak hlavu pustil a nechal ležící trosku svému osudu.Muž zůstal sám.Umíral.
Lesem vládlo ticho. Mraky zhoustly a spustily se z nich provazy prudkého deště. <<<
Kapičky vody pomalu klouzají po špinavém skle a myjí jej. Detektiv pohodlně rozvalen v sedadle občas sleduje linku silnice, jako by se tady na této zapadlé silničce ve vysočině mohlo objevit nějaké protijedoucí auto. Směřuje domů, očekává jej dům,který od minulé návštěvy už dávno vychladl a je třeba v něm zas zatopit,a samozřejmě jeho pes, buldok Mali.
Starý člověk se často zbaví svých návyků z mládí. Detektivovi jeden zůstal .Když se nudil,jako teď, zapálil si doutník a pokud bylo v jeho blízkosti rádio,pustil si ho… Malý reproduktor automobilového rádia se čas od času otřásl v rytmu puštěného rozhlasu. Stanice nabízela svým posluchačům starší kousky,někdy s nádechem nostalgie a někdy až z 20.let. Starý evergreen Sometimes I wonder,why jemně zaťukal na detektivovo okoralé srdce. Zaposlouchal se do jemných vln hudby. Když tu se mu do snění za volantem vmísil vetřelecký zvuk. Zvuk naprosto neodbytný,zvuk telefonu ! Detektiv moderní technice příliš nevěřil,ale občas se jejímu použití nevyhnul. Jako teď. Přijal hovor.
„Detektiv Haggard?“ - „ No,co je, mladej?“ poznal svého podřízeného detektiv. „ Celkem nic, jen jeden novej mord,“ odvětil nevzrušeně strážmistr. „ Neříkej mi,že Johnny Devítka zase řádil?“
„ Vůbec ne, myslím, že budete mít novej případ.Přijeďte se přesvědčit sám,starochu!“ – „ Ještě jsi mi neřek‘, kam mám přijet, synku,“ řekl blahosklonným chraplákem Haggard. Hlas v sluchátku se po slově synek nepatrně změnil: „Tělo našli na okraji lesa tady u vás, v Castleburry, asi jednu míli od zastávky lokálního vlaku, je to od ní na sever do kopce. A neříkejte mi synku!“
„Dobrá, navštívím to tam,….synku,“ ihned dodal detektiv. - -„ Tak se uvidíme ,penzisto!“ zakončil hlas, zjevně potěšen, že se mu podařilo starého detektiva opět přivést z míry. Ozvalo se cvaknutí a telefon zmlkl. Tak,a nazdar,chaloupko,řekl si v duchu detektiv.Kdyby tu větu vyslovil,zněla by asi notně nabručeně.
Volkswagen Brouk zarachtal,změnil směr a otočil se na vlhké silnici čumákem napřed. V tu chvíli se málem srazil s náhle se objevivším autem.Jelo za ním,jelo rychle a v místních opuštěných končinách působilo jako přízrak.Už proto,že bylo černé. Detektiv se mu instinktivně vyhnul středem silnice.Než splynula z jeho rtů jadrná nadávka, byl černý přízrak už dávno za zatáčkou. Nepříjemná zkušenost.
Broukova kola se obalila bahnem z rozmáčené lesní cesty. Jedna z broukových krovek klapla a starý detektiv v plášti stanul nohama na pevné zemi. Za malý okamžik se mu vydal v ústrety postavou neveliký mladík v terénní policejní uniformě. Buick byl služebně mladší strážmistr,nadšený vyšetřovatel a Haggardův parťák. „Dobré odpoledne,Buicku,“ zkusil to tentokrát detektiv po dobrém. „Nazdar starochu,“ kvitoval ho Buick. „ Tak kdepak máme pacienta?“ „Kousek odsud,odpočívá za keřem !“
Černý humor měli oba strážci zákona společný. Uvidíme,jestli při pohledu na zabitého muže humor Haggarda nepřejde. Hlasujte o tom,jakým způsobem byl muž v lese zavražděn ! Tato skutečnost v budoucnu ovlivní děj.
VARIANTA 1: vrah byl násilník s precizními metodami.Silnou ranou gumového obušku muže nejprve omráčil a posléze jej druhou ranou do spánku dorazil.
VARIANTA 2: nejlepší zbraní stále zůstává pistole s tlumičem. V těle bylo nalezeno 5 kulek.
VARIANTA 3: vrah ovládá paranormální síly. Dokáže zřejmě zraňovat pohledem.
VARIANTA 4: oběť se slabým srdcem umřela na infarkt způsobený hrůzou ze střetnutí s vrahem.
